Pár receptů
3. května 2011 v 18:43
Tady je pár receptů pro vaše psi <3
Palčinky trochu jinak
Vejce, mléko, polohrubá mouka, tvaroh nebo sýr
Z vajec, mléka a mouky připravíme běžné těsto, ze kterého upečeme palačinky. Ty pak plníme tvarohem, nebo masovou směsí. Necháme vychladnout, nakrájíme na malé kousíčky a podáváme jako svačinku.
Masové kuličky
Libové hovězí nebo telecí maso, žloutek, máslo
Maso uvaříme a naškrabeme nebo rozemeleme. Hmotu smícháme s vařeným žloutkem a másle. Utvoříme malé kuličky. Toto je vhodné i pro psy od třetího týdne věku.
Sardinková pomazánka s oloumouckými syrečky
Sardinky v rostlinném oleji, tvaroh, 1 balíček olomouckých s.
Sardinky i s olejem rozetřeme s tvarohem. Olomoucké tvarůžky zozmačkáme vidličkou a smícháme se směsí tvarohu a sardinek.
-pomazánku můžeme dělat i bez olomouckých sirečků
Sušenky k čaji
Recept na psí sušenky, které mohou nahradit příliš sladké a pro psy nevhodné piškoty. Nejde je samozřejmě použít jako kompletní krmení, ale pro kuchaře - začátečníky jsou jako dělané. Navíc pokud máte raději spíš méně sladké, můžete si na nich pochutnat také.
Suroviny:
3 hrnky celozrné mouky
2 polévkové lžíce tuku (máslo, sádlo - nesolené!, nebo olej)
2 vejce
1/4 hrnku melasy
2 polévkové lžíce medu
4 lžíce karobu (není nutné)
trochu vody
Postup:
Do mouky vyklepneme dvě vejce, přidáme rozpuštěný tuk, melasu, med a karob. Vše dobře propracujeme do hladkého těsta, tuhého asi jako na vánoční cukroví. Pokud je těsto tuhé a drobivé přidáme podle potřeby vodu. Připravíme si plech vymazaný tukem a z připraveného těsta vyvalujeme rukou kuličky o průměru necelé dva centimetry, které klademe na připravený plech. Pečeme v troubě při střední teplotě dokud nejsou sušenky hotové (po rozlomení je i vnitřek propečený.
Tipy:
sušenky jsou poměrně tvrdé, takže si pes pěkně žvýká. Pokud ale chceme aby změkly, stačí je nechat několik dní proležet.
Celozrná mouka se dá koupit ve většině obchodů, my použiváme špaldovou mouku z biopotravin nebo zdravé výživy, která je ještě zdravější.
Karob koupíte ve zdravé výživě nebo biopotravinách - chutná a vypadá podobně jako kakao, nikdy ho však kakaem nenahrazujeme - pro psa je čokoláda jedovatá! Pokud nemáme karob, můžeme ho vynechat, nebo místo něj použít jinou příchuť - např. slunečnicová semínka nebo oříšky.
Jak o morče pečovat
10. dubna 2011 v 9:06 | Albrechtová
|
morče
JAK O NĚ PEČOVAT
STŘÍHANÍ
Morčata mají jako všichni hlodavci na každém prstu dráp. Na předních nohou čtyři a na zadních tři. Zbarvení drápků je závislé na pigmentu a zbarvení morčete.
V drápku bychom mněli vidět nerv (červená žilka) drápek by měl končit asi tak 2mm od této žilky. (nejlépe je vidět na morčatech s bílými packami, s černými je to ze zkušenosti nejhorší) Podle délky zastříhneme.
Pokud se morčetům drápky kroutí a natáčí, tak je to pro ně hodně bolestivé. Doporučuji proto pravidelně kontrolovat délku drápků a včas zastřihovat.
Stříhat drápky můžeme sami, pokud se odvážíme, nebo nám může pomoci veterinář.
Přirozenému obrušování drápků můžeme pomoci, dáme-li do výběhu morčeti kus drsnějšího kamene (cihla) nebo třeba otočený květináč. Rádi na tyto věci lezou a tím si drápky obrušují. Stříhání drápků tím zamezíme úplně nebo ho aspoň zpomalíme.
CO KOUPIT MORČETI
Klec pro morčata nebo pro králíky.Stojí 400-2000kč
Domeček na spaní.Stojí 50-200kč
Miska je lepší keramická nebo betonová ptž plastová se snadno překlopí nebo ji morče rozkouše.Stojí 80-200kč
Pití v napáječce je lepší než v m isce ptž do misky se dostane podestýlka nebo to morčátko vyleje.Stojí 50-150kč
Pití v napáječce je lepší než v m isce ptž do misky se dostane podestýlka nebo to morčátko vyleje.Stojí 50-150kč
Jesle na seno(pokud nejsou součástí klece).Stojí 70-150kč
Krmná směs pro hlodavce.Stojí 20-100kč
Seno.Já osobně si seno nekupuju ani nesuším já si ho beru od babičky která ho má na půdě.Stojí 30-70kč
Podestýlka.Nejlepší jsou hobliny ptž suprově sáknout.Stojí 50-200kč
Přenoska už není nutná.Je to třeba když jedete k veterináři nebo třeba na chatu.Stojí 200-400kč
!!!Chci vás jen upozornit:ty ceny jsou jen orientační.Takže jestli tam je 200-400kč a vy to koupíte za 450kč tak za to nemůžu!!!
KOUPÁNÍ
Morče by ve vodě nemělo být dlouho, aby nenastydlo, ale voda by neměla být ani horká. Na mytí použijte šampon pro psy,dětský šampon(jako Johnsons baby) nebo šampon přímo určený pro hlodavce(měli by jste ho sehnat ve zverimexu,v pet centru). Komplet morče umyjte teda kromě hlavy voda se v žádném případě nesmí dostat do očí. Morče nesmí spolikat moc vody. Po koupání morče (rozčešte pokud je dlouhosrsté) a osušte ručníkem.Fénovat morče nedoporučuju.
CESTOVÁNÍ
Pokut nemáte někoho kdo by se o vaše morčátko staral během Vaší dovolené,tak jsi je můžete vzít s sebou.Není vhodné aby morčátko cestovalo v kleci.
Nejlepší je sehnad přepravku.Ale pozor!Přepravka
musí být:1.prostorná.2.musí v ní být hodně světla.3.
nejlépe průsvitná aby morčátko vidělo ven.Není dobré aby morče sedělo prímo na dnu.
UPOZORNĚNÍ:
musíte počítat s tím že ji morče pokaká a počůrá,a
pokud má na dečce/polštář chlupy tak dávejte pozor aby je nesežralo!
Nejlepší je sehnad přepravku.Ale pozor!Přepravka
musí být:1.prostorná.2.musí v ní být hodně světla.3.
nejlépe průsvitná aby morčátko vidělo ven.Není dobré aby morče sedělo prímo na dnu.
UPOZORNĚNÍ:
musíte počítat s tím že ji morče pokaká a počůrá,a
pokud má na dečce/polštář chlupy tak dávejte pozor aby je nesežralo!
Jak vyrobit tyčinku pro morče
10. dubna 2011 v 9:03 | Lucinka
|
morče
JAK VYROBIT TYČINKU PRO MORČE
Určitě jste už někdy morčátku koupili takový ty tyčinky nebo sušenky nebo jak tomu řikáte.A já vám dám recept jak udělat takové tyčinky doma.
POTŘEBUJEME:
hladkou mouku
směs pro hlodavce
proso
kukuřici
ovesné vločky
usušená zelenina (mrkev,hrášek...)
usušené bylinky
klacík z ovocného stromu
POTŘEBUJEME:
hladkou mouku
směs pro hlodavce
proso
kukuřici
ovesné vločky
usušená zelenina (mrkev,hrášek...)
usušené bylinky
klacík z ovocného stromu
Postup:Nejprve namíchejte mouku metlicí na šlehání ve studené vodě a pak moučnou kaši povařte(rozhřejte),až z ní bude tuhé těsto.Do těsta pak namíchejte směs.Těsto smíchané se směsí nalepte na klacík a celý klacík s těstem obalte v prosu,kukuřici,usušených bylinkách,usušené zelenině no prostě co si nachystáte(když nebudete nic z toho mít můžete použít znovu směs)Tyčinky položte na plech vystlaný pečícím papírem a při teplotě 180 C a dejte na 2 hodiny do trouby.Ještě než tyčinky dáte morčátkům,nechte je vychladnout.Nebo můžete místo tyčinek udělat placičky.Postup je úplně stejný akorát je nebudete dávat na klacek ale uděláte z toho kuličky.
Lonžování
26. února 2011 v 14:31 | Lucinka
|
Koně
Co "lonžování" znamená?
Lonžování je jednou z metod přípravy koně. Neslouží pouze k "vyběhání" koně, ale je nezbytnou součástí jeho přípravy, zvláště u mladých koní. Provádí se na dlouhé lonži (vodítku), kterou má kůň připevněnou pomocí karabiny na ohlávce. Kůň se pohybuje v tzv. lonžovacím kruhu (koral), kde uprostřed stojí cvičitel, který drží lonž a udává pokyny pro pohyb koně. Dále slouží lonžování k tomu, aby si kůň přivykal na Váš hlas a s ním udávané hlasové povely.
Lonžovací kruh "koral"
Kruh je nejlepším místem pro provádění tohoto druhu výcviku. Bude-li mít zvíře okolo sebe spoustu místa (např. louka), bude vystaveno většímu tlaku pohybovat se volně po prostranství, či vyhazovat, atd… Uzavřením koně se tomu zabrání. Každý kůň se rychleji naučí, než odnauč,í špatným návykům. Proto lonžování je vhodné provádět vždy v uzavřeném kruhu, tzv. koralu. Povrch v lonžovacím kruhu by neměl být tvořen z příliš sypkého materiálu, nejen z důvodu snadného uklouznutí a následného vylekání či zranění zvířete, ale je známo, že dlouhodobý pohyb koně, např. v sypkém písku, neprospívá jeho kloubům a šlachám. Velikost tohoto kruhu by se měla pohybovat od (min.) 13 metrů do (max.) 18 metrů.
Lonž a další nezbytné pomůcky
Ideální délka lonže by měla být okolo délky 10 metrů a 3 cm šířky. Měla by být pevná. Nejlépe z bavlněného či lněného materiálu. Na jednom konci by měla být lonž opatřena pevnou karabinou k přichycení k ohlávce a na druhé straně zakončena smyčkou pro lepší uchycení lonže cvičitelem. Dále je zapotřebí lonžovací ohlávka s obnoskem nebo uzdečka s udidlem. Další nepostradatelnou součástí lonžování je lonžovací bič. Délka by neměla přesahovat 2 metry a měl by být opatřen dostatečně dlouhým šlahounem (delší než samotný bič). Ovšem lonž neslouží k bití koně, ale jako pomůcka k udávání pokynů! Lonžovací bič slouží k pobízení koně k běhu, nahrazuje vlastně svým způsobem nohy jezdce.
Další "výstrojní součástí" jsou chrániče nohou. Existuje několik druhů chráničů. Používání této pomůcky je velmi důležité, jelikož mladý kůň je přece jenom "mladý kůň" a skotačení je běžným chováním nejen u koní, ale u mláďat všech zvířat. Bandážování nohou je samozřejmostí a dodává koním v lonžovacím kruhu potřebnou ochranu a oporu.
Šlachovky: slouží především k ochraně šlach na předních končetinách.
Strouhavky: slouží zase k ochraně zadních končetin.
Kamaše: Jedná se o chrániče nohou, které poskytují koni ochranu a zároveň oporu.
Zvony na kopyta: zvony slouží k ochraně kopytních patek a tzv. korunkového okraje. Bývají vyrobeny z gumového materiálu a používají se nejen k ochraně kopyt při výcviku, ale i při skokovém ježdění.Dále můžeme při lonžování používat i tzv. martingal. Je tvořen nákrčníkem, vidlicí s kroužky a podhrudníkem, zakončeným smyčkou, kterou je provlečen podbřišník. Martingal zabraňuje koni, aby zvedal příliš vysoko hlavu a krk nebo aby s ní neustále pohazoval nahoru a dolů.
Podobným "nástrojem" pro správné držení hlavy koně jako je martingal, je "průvlečná otěž". Průvlečné otěže slouží k donucení koně snížit hlavu. Tyto otěže se připevňují pod bočnice sedla k podbřišníku nebo jsou vedeny mezi předníma nohama a jsou připevněny k podbřišníku na hrudi koně.
Další pomocnou otěží, používanou při lonžování, je tzv. "vyhazovací otěž". Tento druh otěže je tvořen nastavitelnými řemeny, které se připevňují do kroužků udidla nebo k obnosku. Druhý konec těchto otěží se připevňuje k podbřišníku. Účel této otěže je stejný jako u martingalu a průvlečné otěže. Slouží ke správnému držení hlavy koně.
Další pomůckou je lonžovací ohlávka s obnoskem. Je to ohlávka se zpevněným nánosníkem, ke kterému jsou připevněny tři kroužky, přičemž je lonž připnuta na přední straně nánosníku. Velikou předností lonžovací ohlávky z obnosníkem je to, že udržíte koně snadněji pod kontrolou než s obyčejnou ohlávkou, jelikož pevný nánosník vyvíjí větší tlak na hlavu koně. Nánosník je vypodložen, aby příliš koně netlačil.
V pozdější fázi výcviku můžeme na lonžovací ohlávku upevnit i udidlo. Kůň si na něj zvykne, aniž by byl na udidlo vyvíjen jakýkoli tlak. Existuje spousta druhů udidel. Liší se od sebe tvarem, šířkou, velikostí a druhem působení, tzv. pákové a bez páky.
Dále je možno při lonžování používat podbřišník, který se používá v prvních fázích výcviku mladého koně. Pozvolna ho tímto svým způsobem přivykáme na sedlo. Upevňuje se v místech, kde má kohoutek.
Výcvik koně, lonžování a pomůcky
Popis hlavy koně
26. února 2011 v 14:29
|
Koně
Popis hlavy
Zdroje informací:
- Chov koní - Jaromír Dušek a kolektiv
- Chov a športové využitie koní - J.E.Flade a kolektiv
- Jezdectví a dostihový sport - Josef Dobeš a autorský kolektiv (1977)
- Základy športového jazdenia na koni - L. Popluhár (1981)
Popis koňské hlavy:
Hlava významně charakterizuje plemenný typ a svým utvářením ovlivněným tvarem lebky podmiňuje celkový výraz koně, nebo ho alespoň ovlivňuje. Je zavěšena na krku a je tedy formou jednozvratné páky, na jejímž konci působí síla, tedy otěže nebo opratě. Ve tvaru hlavy jsou mezi plemennými skupinami a do určité míry i v rámci plemen rozdíly. Koně východního typu mají mozkovou část lebky vyvinutější (forma brachykefalní), koně západního typu mají naopak delší hlavu a poněkud širší část obličejovou (forma dolichokefalní).
Tvar hlavy koně se mění i vzhledem ke stáří koně. Hříbata mají hlavu v obličejové části krátkou, v čele klenutou, v části horní čelisti širokou. Starším zvířatům se hlava protahuje. Staří koně mají propadlé spánkové jamky (mizí tukové vazivo).
Velikost hlavy:
Velikost hlavy je důležitá z výkonnostního hlediska, zvláště u jezdeckých koní. Kůň s delší hlavou je ovladatelnější, s kratší naopak. Hlava má mít optimální velikost, aby tak vyrovnávala pohyb zvláště v obtížných terénech. Problémy mohou nastat, když je hlava tak malá, že není dostatečným závažím při vyrovnávání rovnováhy koně při těžších skocích, nebo naopak velmi těžká hlava na tenkém krku bez dostatečně vyvinutého svalstva působí v obtížnější práci předčasnou únavu, jejímž příznakem bývá házení hlavy (nejde-li ovšem pouze o zlozvyk). Takovéto případy jsou naštěstí poměrně vzácné.
Velikost hlavy je u koně průměrně 1/3 výšky v kohoutku (u arabských koní se rovná asi 33% výšky koně, u anglického plnokrevníka 36%, u polokrevníků 38% a u chladkokrevných koní až 42%). Ušlechtilí koně mají hlavu pravidelně menší, sušší, s jemnější kůží, u huby a očí lysou (bez srsti), s velkým, výrazným okem a menšíma ušima. Velikost hlavy však nemusí být vždy v přímé souvislosti s ušlechtilostí. Jsou velmi ušlechtilé hlavy a mohou být dost velké a jsou malé hlavy a přitom hrubé. Většinou však jsou velmi ušlechtilé hlavy menší než hlavy hrubé. Hřebci mívají hlavu průměrně o něco větší a hrubší než klisny.
Podle hmotnosti a tím i podle ušlechtilosti se rozlišuje hlava:
- těžká
- střední
- lehká
Podle profilu se rozlišuje hlava:
- rovná - rovné hlavy se vyskytují nejčastěji u anglického plnokrevníka, ale i u všech ostatních plemen.
- klabonosá - celoprofilově vypouklá (konvexní). Klabonosé hlavy mívají vyšší čelo a menší, zapadlejší oči s velkými očními oblouky a užší, menší nozdry. Oči však mohou být i u klabonosých hlav velké a výrazné. Klabonosá hlava je typická pro všechna plemena, ktará mají větší nebo menší podíl krve koně starošpanělského nebo staroitalského. Jejich nejtypičtějším představitelem je kůň starokladrubský (téměř čistokrevný potomek staroitalských a starošpanělských koní). Klabonosou (či poloklabonosou) hlavu mívá rovněž lipicán (Pluto, Incitato), část kmene Nonius, orlovský klusák a fríský kůň. Ojediněle ovšem i jiná plemena.
- poloklabonosá - v čele (nazývaná též ovčí, viz. níže) nebo nosní části
- štičí - lomená v profilu při odsazení obličejové části od rovného čela v tupém úhlu (konkávní). Štičí hlavy mají široké čelo a žuchvy a poměrně velké, rozevřené nozdry. Jsou typické pro arabské koně, vyskytují se však ojediněle i u jiných plemen, často i u anglického plnokrevníka. Ušlechtilé štičí hlavy působí velmi esteticky a jsou oblíbené. Vyskytují se však i štičí hlavy hrubé, masité, s přehnaně propadlým čelem a rozkleslýma ušima. V koňařské mluvě se takové hlavě říká hlava prasečí.
- volská - neforemná, široká, kratší, zmasilá
- klínovitá - často se rovné hlavy od žuchev rychle zužují směrem k hubě a nazýváme je pak klínovité. Takovou hlavu můžeme považovat za degenerativní. Koně jsou obvykle špatně krmitelní, nepřístupní, tvrdohlaví, a proto ne příliš vhodní ke sportovním účelům.
- babská - hubená s odstávajícími pysky a rozkleslýma ušima, mají ji často koně sešlí nebo dlouhodobě nemocní
- ovčí - s vypoulou čelní částí (nazývá se též poloklaboná, záleží na tom, v které části je hlava zahnutá)
Tvar hlavy nemá zvláštní vliv na výkonnost koně, ale bývá velmi důležitým ukazatelem plemenné příslušnosti. Zvláště profil hlavy, šířka čela, žuchev a čelisti jsou velmi charakteristické pro jednotlivá plemena koní.
Oči koně:
Oči podmiňují svým uložením, velikostí a bystrostí výraz koně. Zapadlé a naopak i vypouklé oko a stejně tak malé oko (prasečí) negativně ovlivňuje celkový výraz hlavy. Duhovka koně je normálně hnědě pigmentovaná. Oko se světle pigmentovanou duhovkou se nazývá sokolí (nebo jeřábčí), je-li nepigmentovaná na přední ploše, pak je oko šedomodré a nazývá se skleněné (nebo rybí) a kůň jádrooký. Rybí oko můžete vidět na obrázku vpravo. Mívají ho plaváci, isabely a strakoši. U oka, jehož i zadní část duhovky je bez pigmentu, prosvítají cévy duhovky a jeví se jako červené (u albínů a hermelínů).
Oko koně je astigmatické, protože rohovka je segmentem elipsoidu, tedy s rozdílným vertikálním a horizontálním zakřivením, takže kůň může vidět i malé předměty, které často podmiňují jeho leknutí. Protože kůň má oči po straně hlavy, vnímá dění na obou stranách. Každé oko koně je schopno individuálně pokrýt velké zorné pole. Binokulární - souběžné - vidění je jen v úzkém prostoru, ve kterém se části zorného pole obou očí překrývají. Monokulární vidění při nestejném spatření objektu oběma očima též způsobuje lekavost. Kůň se tedy leká, když nevidí přesně. Koně uklidní možnost seznámení se s novým předmětem, kterého se bojí, a to bližším poznáním, případně i kontaktem s předmětem pysky. Popsané vidění vyplývá z uložení očí, které jsou nikoliv ve vodorovné ose, ale v osách mírně sbíhavých. Kočárovým koním pracujícím ve frekventovaných oblastech se dávají náočnice, aby se tak nelekali a neplašili. Zrakové pole koně je asi 320°. Postranní vidění však není tak ostré jako vidění dopředu. U koní orientálních se vyskytují tendence k dalekozrakosti, u západních ke krátkozrakosti. Oko koně zachytí výrazně více světelných paprsků než oko lidské (větší sítnice a na ní fluoreskující vrstva), takže vidí dobře. Rozeznává barvu bílou, červenou, žlutou, zelenou a fialovou, rozlišovací schopnost červené a černé není jednoznačně prokázána. Podrobně o smyslech koní se ještě budu zmiňovat v jiné kapitole (Smyslová soustava).
Nadočnicové oblouky:
Mají být mírně klenuté. Jizvy mohou ukazovat na jankovitost koně. Spánkové jamky se stářím zvětšují (prohlubují).
Čelo:
Příznivěji se posuzuje čelo široké, obvyklé u orientálních koní, než čelo úzké, které se vyskytuje u západních plemen.
Uši koně:
Ušní boltce mají pro výraz hlavy též velký význam. Malé, dobře posazené vzpřímené uši přispívají k ušlechtilosti hlavy. Avšak i delší ušní boltce nejsou znakem nižší výkonnosti koně. Kůň má výborný sluch. Při orientaci sluchem může nasměrovat boltce individuálně. Sluchová vnímavost je neobyčejná, a to v široké škále kmitočtů a dynamiky. Intanzivní hra uší ukazuje často koně bázlivé, avšak může být i znakem krátkozrakosti, kterou pak částečně kompenzuje sluchovými vjemy. Opět více bude v článku Smysly koní.
Správně posazené uši mají být pokračováním lišty jařmové. Stepní koně mívají uši větší a ty se také objevují u anglických plnokrevníků. Citlivé, velmi pohyblivé uši mívají koně plaší, ale mohou je mít i koně slepí. Nepohyblivé uši prozrazují tupost, ale i hluchotu. Kůň, který dává často uši dozadu je většinou zlý.
Podle velikosti rozeznáváme uši:
- oslí - jsou dlouhé, široce posazené
- kravské (převislé) - jsou rozkleské, špičkami od sebe, velké, hrubé.
- zaječí - jsou dlouhé, blízko u sebe a obrácené špičkami k sobě. Typickým představitelem "majitele" takovýchto uší jsou plemena kathiawari a marwari. Na obrázku vpravo je kathiawari.
- myší - jsou krátké, široké a hluboko nasazené.
- lyščí - jsou nejkrásnější, krátké, dobře nasazené.
Žuchvy (ganaše):
Žuchvy jsou po straně hlavy. Mají být širší, což je typické pro koně orientální. Mezi žuchvami je mezisančí, které má být dostatečně široké, aby nezatěžovalo přitažení dolní části hlavy při sebrání. Silnější žuchvy svědčí o dobrém zužitkování krmiva. V mezisančí (část mezi žuchvami) lze nahmatat zduřelé mízní uzliny při hříběcí. Tvrdé a nebolestivé mízní uzliny vzbuzují podezření na aktinomykózu nebo vozhřivku. Mezisančí má být dostatečně prostorné.
Nos koně:
Nos by měl být širší. Je v něm "chladící zařízení", kterým se ochlazuje žilní krev z mozku - umožňuje vyšší výkonnost a větší vytrvalost.
Nozdry:
Nozdry chladnokrevných koní bývají menší, bobovitého tvaru a jsou uloženy více ke straně (viz. první obrázek nahoře), u teplokrevných koní jsou položené více vpředu a jsou větší, kruhovité (viz. druhý obrázek nahoře). Namáhavý dech a pohyb nozder při práci ukazuje na kardiorespirační komplikace. Zarudlé sliznice a výtok z nozder budí podezření z nemoci dýchacích cest, popř. i jiných nemocí.
Huba:
Huba a její utváření má velký význam pro ovládání koně. Část dásně mezi řadou řezáků a stoliček se nazývá mezizubí, v nemž u hřebců a pozdě kastrovaných valachů narůstají špičáky. Na mezizubí a na jazyku spočívá udidlo. Při vyšším a užším 
mezizubí, a zvláště je-li jazyk koně tenčí, je kůň velmi citlivý na tah tlak udidla, je tedy měkkohubý. Při širokém mezizubí a tlustším jazyku je kůň tvrdohubý a těžko ovladatelný. Tvrdohubého koně však může udělat i jeho jezdec či ošetřovatel hrubým zacházením.
Na obrázku vpravo Peruán - trojnásobný vítěz Velké pardubické steeplechase (Foto: Eva Kopečná).
Pysky:
Pysky koně jsou velmi pohyblivé, zvláště horní pysk, a pružné. Mají být uzavřené, ani jemné ani hrubé. Jistě všichni známe pocit, když nám kůň pyskem šmejdí po kapsách a hledá kostku cukru, nebo si jemně bere chleba z naší natažené dlaně...
Jazykolamy
26. prosince 2010 v 17:28
|
ostatní
Přišel za mnou jeden Řek, a ten mi řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek. A já mu řek, že nejsem řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek.
Kmotře Petře, nepřepepřete mi toho vepře, jak mi, kmotře Petře, toho vepře přepepříte, tak si toho přepepřeného vepře sám sníte.
Rozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora, či nerozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora.
Tři sta třicet tři stříbrných křepelek přeletělo přes stři sta třicet tři stříbrných střech.
Strč prst skrz krk.
V hlavní roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová.
Od poklopu ke poklopu, Kyklop kouli koulí.
V naší peci piští myši, v naší peci psíci spí.
Čistý s Čistou čistili činčilový čepec.
Kdy mohou splatiti Ti ti tiší hoši dluh?´
Náš táta má neolemovanou čepici. Olemujeme-li mu ji nebo neolemujeme-li mu ji?
Vlk strhl srně hrst srsti.
Tvrdíš, že sis přiskřípl prsty mezi dvířka skříně.
Nenaolejuje-li tě Julie, naolejuji Julii já.
Nejnekulaťoulinkovaťejší z nejnekulaťoulinkovaťejších.
Kotě v bytě hbitě motá nitě
Prut plul rychle po proudu a v láhvi se lyricky perlil ricinový olej.
Petr Fletr pletl svetr. Pletl Petr Fletr svetr? Svetr pletl Petr Fletr.
Pštros s pštrosicí a pštrosáčaty šli do pštrosačárny.
Utlum tu hubu a kup tu kupu hub!
Naše lomenice je mezi lomenicemi ta nejlomenicovatější lomenice.
Zalyžařivšísi lyžař potkal nezalyžařivšísi lyžařku.
Řapík řebříčku řízl Řinu do prstu.
V naší peci piští myši, v naší peci psíci spí.
Před potokem pět kop konopí, za potokem pět kop konopí.
Šla Prokopka pro Prokopa, pojď Prokope pojíst oukropa.
Pokopete-li mi to pole, nebo nepokopete-li mi to pole.
Poslal posel posla pro slámu.
Náš pan kaplan v kapli plakal.
Zde hledá